Sieť viery pravé - psáno v letech 1440 – 1441, novočeský text pochází od Františka Šimka z roku 1950 (naklad. Orbis Praha), str. 56:
„Zákon boží jest jeden a Jedno má v sobě a má takovou dobrotu, že v ní může množství největší zahrnouti, aby všickni Jedno byli … A ta věc mohla by učiniti z tisíce světů jedno množství, jedno srdce a jednu duši.“
„…nižádnému zlého nepřáti ani nečiniti bezpráví … strpěti bez pomsty.“
Obec Chelčice je rodištěm světoznámého středověkého náboženského reformátora a filozofa – Petra Chelčického (1390 – 1460), který odmítal jakékoliv násilí a v souladu s Novým zákonem uznával pro nápravu lidského života i společnosti, pouze boj duchovní. Odsuzoval veškeré nešvary světského života (ve své době zejména ve městech) a za jedinou smysluplnou činnost považoval zemědělství. Už během svého života kolem sebe vytvořil okruh přívrženců a jeho myšlenky se staly filozofickým východiskem slavné Jednoty bratrské, jejímž posledním biskupem byl J.A. Komenský. Citujeme z díla Petra z Chelčice: „O boji duchovním“, „O trojím lidu řeč“, „O šelmě a obrazu jejím“, „Replika proti Rokycanovi“, „Sieť viery pravé“, „Postila“. V Chelčicích je vystaven pomník Petra z Chelčic, od akademického sochaře J.V.Duška z Tábora, který nechalo postavit v roce 1946 z výtěžku svých společenských akcí Sdružení Petra Chelčického a chelčické ochotnické divadlo.
S Petrem z Chelčic také souvisel návrh obecního znaku a praporu Chelčic. Znak i prapor byl do rukou pana starosty předán 20. června 2000 v Parlamentu ČR a vysvěcen byl při slavnosti udělení titulu Jihočeská vesnice roku 2000. Znak je nakoso dělený, v horní části na zeleném poli (barva symbolizuje ovocnářský zemědělský kraj) je zlaté gotické písmeno „P“ symbolizující duchovní hodnotu Petra Chelčického. Prapor je celý barvy zelené, na kterém je opět symbolika zlatého písmene „P“.
Pamětní síň Petra Chelčického byla slavnostně otevřena při předání ocenění Jihočeská vesnice roku 2000 společně s celým Víceúčelovým zařízením pro účely obce.
Vytvořením tohoto malého muzea je jakýmsi zadostiučiněním tomuto vynikajícímu duchu českého písemnictví, který mimo jiné u nás v republice nemá nikde své samostatné muzeum. A tak se naskýtá odpověď – kde jinde, než v Chelčicích.
Máme radost, že za poslední roky se v naší obci duchovní odkaz Petrův, ono úžasné genius loci, opět navrátil. Jednak se snažíme více přiblížit Petrovu zemitou, selskou a přitom tak hlubokou moudrost v pravidelné historické rubrice a koutku Mistra Petra ve Zpravodaji obce, tak i realizací Pamětní síně Petra Chelčického.
Rádi bychom v obci tímto počinem navázali na tradici Sdružení Petra Chelčického, které zde fungovalo dlouhá léta až do roku 1950, kdy bylo násilně zrušeno ČSM. Od roku 2001 funguje v obci dětský divadelní spolek Chelčické Štěstí, který každoročně připraví jednu novou divadelní hru, jejíž premiéra je vždy v červenci o Chelčické pouti sv. Máří Magdaleny.
V roce 2004 se v obci uskutečnil první ročník Dnů Petra Chelčického, které společně s Bratrskou jednotou baptistů pořádala obec Chelčice. V témže roce obec Chelčice darovala Bratrské jednotě baptistů v Českých Budějovicích základní kámen pro Centrum mládeže.
Z myšlenek Petra z Chelčic:
Petru Chelčickému se též říká „český Ghándí“, jelikož nesnesl jakékoli násilí a v souladu s Novým zákonem uznával pro nápravu lidského života a společnosti pouze boj duchovní. Odsuzoval veškeré nešvary světského života.
Volání Petra Chelčického po jednotě světa není žádným ideologickým heslem. Je to imperativ mystického pojetí světa a člověk v něm: odvěká touha po splynutí s nejvyšším jsoucnem, absolutnem, Bohem, který v rozdvojeném světě smyslů lidských stojí mimo člověka a je chápán jako cíl lidské zbožnosti. Je to ono Jediné potřebné, k němuž po Chelčickém dospívá Jan Amos Komenský z labyrintu světa jako k hlubině bezpečnosti. Teprve v prožití onoho jednoho jediného se člověk vrací ke ztracenému pocitu Boha v sobě, k míru a pokoji své duše. A to je cesta pro celý tento neklidný svět.
Chelčický je nadmíru aktuální i svým postojem k válkám. Pro něj je boží příkaz: Nezabiješ! Nepřekročitelný a neuznává žádnou výjimku. Neuznal ani boj husitských bratrů za svou víru se zbraní v ruce. Tuší, že když někdo vezme zbraň do ruky, je to už jakoby zabil. A je v tomto svém postoji důsledný: nemůže přejít přikázání Nezabiješ! Protože nemůže přejít ani přikázání milovat své nepřátele. Jediný boj, který tento osobitý myslitel z Chelčic uznává, je boj duchovní, boj člověka se sebou samým, se zlem v nás.
