Oficiální stránky obce Chelčice

www.chelcice.cz » Obec Chelčice » Pořádané akce » Adventní tradice » Tři neobyčejní králové

Tři neobyčejní králové

Napsal uživatel Václav Mach Pátek, 28 Leden 2011 15:16

Pozor, otevřeno v novém okně.

Když jsme připravovali v adventním čase Živý betlém, dostávala se ke mně různá vyprávění o různě hraných Živých betlémech po vlastech českých... a nejvíce mne zaujalo vyprávění o třech „neobyčejných králích" v jednom dětském Živém betlému. „Děti se snažily ze všech sil, aby představení Živého betléma dopadlo co nejlépe. Pes roli soba zdárně zvládl bez štěkání a Josefovi se neodlepil plnovous, čehož se všichni obávali. Nikdo však netušil, že se právě příchod Tří králů stane nejsilnějším místem celé hry..."

Vánoční čas, myslím nejen v Chelčicích, utekl a minulou neděli chodily chelčické děti za Tři krále po obchůzkové koledě. Uvědomila jsem si (v jedné skupince jsem s dětmi chodila já a v druhé Petra Tlapová), jak tento příběh je aktuální a živý a jak by bylo úžasné darovat při sbírce ze svého nedostatku, a ne z přebytku...

Už mezi vánočními svátky jsme s dětmi z divadelního souboru Chelčické štěstí připravovali tříkrálovou obchůzku, na kterou se všichni moc těšili. Děti měly krásné bílé rochetky, vysoké koruny se zlatým písmem a zlatými hvězdičkami a nechyběli ani mouřenínští Baltazarové. Letos s námi chodila i jedna pastýřka nesoucí zlatou vánoční hvězdu, aby králové nezabloudili... Tento rok připravila zapečetěné kasičky Obec Chelčice ve spolupráci s Chelčickým domovem sv. Linharta a každá skupinka nesla jednu z nich.

Děti se sešly v Klubíčku již dopoledne, kde se hezky připravily a společně i s rodiči jsme šli na mši sv. do kostela sv. Martina, kde děti P. M. Nikolu požádaly o požehnání koledníkům. Všechny sloky koledy „My tři králové jdeme k Vám" děti zazpívaly nejen v kostele, ale i ve všech domácnostech v Chelčicích, Záhorčí i samotách, a to s radostí a nadšením dětem vlastním. Po mši sv. nechybělo společné foto, a již pak se obě skupinky rozdělily a vydaly se každá do své části „horních" či „dolních" Chelčic. Letos nám také i počasí přálo, nemrzlo, jen občas sněžilo a my jsme si zvlášť na samotách připadali jako v pohádce. Taky bychom chtěli poděkovat Vavruškovým, u kterých jsme měli malou přestávku s horkým čajem a cukrovím. Ještě nás p. Vavruška popovezl do Strouhy a do Záhorčí, abychom mohli potěšit zpíváním i požehnáním domovů opravdu všechny.

Letos velkým a milým překvapením pro nás bylo, že nám nikdo „nezabouchl dveře", že rodiny, které byly doma, na nás čekaly a byly velice štědré. Dětské koledníky Chelčičtí obdarovali sladkostmi a ovocem a nezapomněli ani na štědrý příspěvek pro zdravotně postižené lidi v Chelčickém domově sv. Linharta a pro děti se zdravotním handicapem ve zdravotnickém centru Arpida (kam z této sbírky o jarních prázdninách děti odvezou 20 %). V letošní chelčické tříkrálové sbírce se vybralo 7 109 Kč, za což patří všem veliké poděkování.

A jak dopadl ten příběh se zvláštními třemi králi v divadle Živého betléma?

Prvnímu králi bylo okolo padesáti. Měl pět dětí a pracoval na radnici. V ruce nesl berli. Položil ji vedle jesliček a prohlásil: „Před třemi lety jsem měl ošklivou autonehodu. Byl to čelní náraz a probudil jsem se až v nemocnici s mnoha zlomeninami. Lékaři mi nedávali moc naděje na uzdravení, nikdo se neodvážil mi říct, co bude dál. Právě tehdy jsem se začal těšit z každého sebemenšího pokroku. Byl jsem vděčný za to, že jsem zase mohl hýbat prsty, posadit se bez pomoci jiných a tak dál. Těch několik měsíců v nemocnici pro mne znamenalo velkou změnu. Začal jsem pokorně objevovat, kolik krásy je na světě. Raduji se z každodenních maličkostí, kterých jsem si do té doby vůbec nevšiml. A proto nesu Ježíškovi na znamení vděčnosti tuhle berlu."

Druhým králem byl tatínek desetiletého syna Františka. Byl to velice pracovitý a zaneprázdněný ředitel bohaté firmy. Tenhle tatínek vůbec neměl jít za druhého krále v Živém betlému, ale vše se událo úplně jinak: Bylo tři dny před Vánoci a zaneprázdněný pan ředitel mrkl na hodinky a prohlédl si diář. „Už bychom měli být pryč. Teď už moc práce nenaděláme," řekl své sekretářce. Ta se usmála a řekla: „Ještě tu máte seznam dárků pro syna. Nezapomeňte, že za tři dny jsou Vánoce." „Ještě, že jste mi to připomněla!" Ředitel si povzdechl. „Bojím se, že se na mě bude trochu zlobit. Nejspíš právem, protože mám na rodinu málo času. Když večer přijdu domů, syn už spí. Skoro nikdy nemáme čas si popovídat. Ale aspoň o Vánocích chci, aby ode mne dostal pořádný dárek. Jenomže... kde na to vzít čas? Víte co? Kupte ho Vy, paní sekretářko... Na penězích nezáleží. Přečtěte si ten seznam a kupte všechno, co si syn přeje." Sekretářka otevřela dopis od syna, potřásla hlavou a usmála se. „Víte, že Vaše příkazy vždycky plním, ale tentokrát to vážně nejde." „Proč ne? Copak si osmileté dítě může přát věc, kterou mu nemůžu koupit? Ukažte ten seznam!" Sekretářka mu mlčky podala synův dopis. Ředitel si ho přečetl: „Milý tatínku, k Vánocům bych si přál, aby sis celý příští rok pro mne každý den našel půlhodinku času. Nic jiného nechci. Tvůj František." Tatínek šel za svým synem a zeptal se ho, kde budou spolu na Štědrý den. Syn mu odpověděl, že by byl rád, aby jeho otec šel za jednoho ze Třech králů v jejich divadle...

Třetí král byl velmi mladý a přinášel s sebou čistý list papíru. Položil ho vedle Ježíška a řekl: „Nevěděl jsem, jestli mám tuhle roli vůbec přijmout. Nevěděl jsem, co budu povídat ani co přinesu jako dar. Mám prázdné ruce. Ale mám srdce plné touhy, štěstí a radosti ze života. Zároveň se mi v něm honí neklid, otázky, očekávání, chyby, pochybnosti. Nemám, co bych Ti dal. Budoucnost se pro mne ukrývá v mlhách. A tak Ti, Ježíšku, nesu čistý list. Vím, že jsi přišel proto, abys nám dal novou naději. Jsem ještě uvnitř prázdný, ale srdce mám otevřené a připravené na slova, která budeš chtít napsat na list mého života. Teď, když jsi přišel, se všechno změní..."

Klára K. M.

Komentářů

Přidat Nový

Hledat