Obec Chelčice je členem těchto sdružení:
Upozornění na diskriminace malých měst a obcí
Obec Chelčice se jako člen Sdružení místních samospráv ČR připojuje a podporuje následující výzvu proti daňové diskriminaci venkova.
48 km, náročná trasa
Obec vznikla při důležité obchodní cestě vedoucí z Podunají, tzv. Linecké. První písemná zpráva o vsi je z roku 1357. Ves v této době byla rozdělena mezi několik zemanů, kteří vlastnili jednotlivé dvory. Kostel sv. Martina – původně románský, se poprvé připomíná roku 1384. V 17. století bylo provedeno sklenutí kostela a v letech 1728–30 přistavěna boční kaple. V roce 1759 byla provedena fresková výzdoba kostela. V blízkosti kostela se nacházejí pozdně barokní plastiky P. Marie a sv. Jana Nepomuckého. Kaple sv. Máří Magdalény – barokní stavba ze druhé poloviny 17. století postavena v blízkosti pramene se slabě minerální vodou. Kaple stála na konci barokní aleje, vedoucí od kostela na Lomci k tzv. Novému zámku v Libějovicích a ke kapli sv. Máří Magdalény. V Záhorčí – na místě dnešního zemědělského areálu Zemcheba – stávala ve středověku tvrz, kterou v roce 1389 vlastnil Hroznata ze Záhoří. Vedle Záhoří se také užíval název Záhořice. Zdejší zemané se také psali jako Záhorkové ze Záhořice. Z tohoto rodu pocházel Petr Záhorka, ztotožňovaný s Petrem Chelčickým. Pamětní síň Petra Chelčického byla slavnostně otevřena při předání ocenění Jihočeská vesnice roku 2000. Jsou v ní umístěny exponáty, reprodukce, fotografie a literatura související s Petrem Chelčickým i obcí Chelčice. V roce 2002 obec Chelčice oslavila 650 let od svého založení. Při této příležitosti byla zorganizována veřejná sbírka, ze které obec nechala zhotovit novou sochu Petra Chelčického. Chelčice patří k nemnoha historicky podloženým oblastem na jihu Čech s velkou pěstitelskou tradicí ovocných dřevin. Byly zde vyšlechtěny některé odrůdy s krajovým významem, např.: třešeň „Libějovická raná“, jabloň „Petr Chelčický“ a později následovaly odrůdy další. Intenzivní ovocné sady se začaly v Chelčicích vysazovat v roce 1967. Pěstují se zde nejnovější odrůdy jabloní, třešní, višní a rybízu. Chelčice jsou po celé republice známé vývojem a aplikací biologických metod v ochraně ovocných sadů.
Zalesněný vrch s barokním kostelíkem – prvořadé poutní místo diecéze známé i ve světě. Kostel Jména P. Marie je neobvyklou centrální barokní stavbou z l. 1699–1702, fara (bývalý lovecký zámeček z 18. stol.) a hřbitov. V lese pod vrcholem byla objevena řada mohyl z doby hradištní (8.–9. stol.).
Renesanční zámek – původní stavení zvané Nový Leptáč začal v r. 1569 stavět Jakub Krčín z Jelčan. 1582 nový majitel Vilém z Rožmberka přestavuje objekt na zámek (až do r. 1589). Hlavní budova zámku, patrová renesanční budova, zdobená sgrafity a malbami. Zámek stojí uprostřed rozsáhlého zámeckého parku. V interiérech (od r. 1981) je expozice kresleného a loutkového filmu. V sousedství zámku dostihová dráha.
Nejstarší zmínka z r. 1264. Kolem poloviny 14. století se usadili v Libějovicích Malovcové z Malovic. Starý libějovický zámek je čtyřkřídlý, dvoupatrový, se středním nádvořím, se zbytky obranného příkopu a valu. Ojediněle se zachovaly gotické portály.![]() |
![]() |
Ves Poděhusy (dnešní název Podeřiště) původně náležela Rožmberkům. Poprvé se připomíná v závěti Voka z Rožmberka z r. 1262, který ji odkázal své manželce Hedvice ze Schaumburgu k doživotnímu užívání. Když v r. 1315 zemřela, připadly Poděhusy jejímu synu Jindřichovi VI. R. 1387–1407 měl statek v zástavě Vilém z Újezda, který byl purkrabím. R. 1421 Jan Žižka hrad dobyl a vypálil. K jeho obnově již nedošlo. V r. 1481 Vok z Rožmberka prodal Petru Kořenskému z Terešova dvůr Poděhusy s opuštěným hradištěm, který je připojil k vlhlavskému statku. R. 1548 prodali bratři Jiřík a Kryštof jménem ostatních sourozenců Kořenských z Terešova ,,zámek pustý“ Poděhusy s příslušenstvím Janu Malovci z Malovic a na Dřítni. To je poslední zmínka o hradu. Místo, kde stával tento malý hrad, se nalézá na skalisku lidově zvaném ,,Hrádek“ nad Netolickým potokem za vesnicí Podeřiště, odkud je k němu nejlepší přístup. Samotné hradiště je porostlé mladým lesním porostem a není zde patrný žádný přímý pozůstatek hradního zdiva. Jedinou památkou je částečně zachovalý příkop mezi skalami.
Jsou původním sídlem jihočeského rodu Malovců z Malovic. Na místě osady, která je v písemných pramenech poprvé zmiňována roku 1313, byla vybudována tvrz. V polovině 16. stol. byly Malovice rozděleny na dvě vsi, Malovice a Malovičky. Tvrz stávala v Malovičkách. Roku 1557 Malovice koupil Vilém z Rožmberka, který při stavbě Horního Malovického rybníka nechal použít kámen z opuštěné tvrze. Prostor tvrziště, který vybíhá jako poloostrov do rybníka, je dnes zastavěný usedlostmi. V Malovicích je zajímavá a historicky cenná hlavně roubená stodola č.p. 1 s doškovou střechou. Oble ukončenou náves s kapličkou sv. Václava a pomníkem obětem I. světové války prostupuje park se vzrostlými stromy.
Zalesněný vrch s barokním kostelíkem – prvořadé poutní místo diecéze známé i ve světě. Kostel Jména P. Marie je neobvyklou centrální barokní stavbou z l. 1699–1702, fara (bývalý lovecký zámeček z 18. stol.) a hřbitov. V lese pod vrcholem byla objevena řada mohyl z doby hradištní (8.–9. stol.).| Komentářů |
|

| Po | 7:00-12:00 13:00-17:00 |
| Út | 7:00-14:00 |
| St | 7:00-12:00 13:00-17:00 |
| Pá | 7:00-13:00 |