Obecní úřad
Chelčice 123
389 01 Vodňany
IČ: 00251241
E-mail: info@chelcice.cz
Původní kostel svatého Martina byl postaven ve slohu románském ve XII. století. Z tohoto období se zachoval na jižní straně románský portál a na severní straně ve věži dvě střílny. Celý kostel je sladěn na přechodu slohů baroka a rokoka. Baroková myšlenka, prodloužit dojem velikosti kostela perspektivou nástropních obrazů a malovaného průčelí kněžiště s absidou, je provedena neobyčejně zdařile. Rokoková jasná běloba zdobená jemným zlatým ornamentem činí tento kostel útulným a milým a stále vyzdobeným chrámem Božím.
Původně byl vodňanským fi liálním kostelem, ale není známo, kdy se stal farním. Ve XIV. století zde již byla samostatná duchovní správa.
Obraz svaté Anny. Je zde zachycen den rodiny Jáchyma a Anny, ze kterých vyšla Panna Maria. Sv. Anna učí Pannu Marii modlitbám a sv. Jáchym rozjímá nad knihou Písem. Svatí manželé Jáchym a Anna jsou vzorem křesťanských rodin a výchovy dětí v křesťanských rodinách.
Socha svatého Jana Nepomuckého. Svatý Jan Nepomucký byl učeným Mistrem pražským, kanovníkem a generálním vikářem arcibiskupa Jana z Jenštejna. Svatý Jan je mučedníkem za práva katolické Církve a zpovědního tajemství. Král Václav IV. chtěl svou mocí zřídit nové biskupství, aby tam dosadil kněze Hynka Pluha z Rabštejna. Svatý Jan – vikář se postavil proti tomuto svévolnému zasahování do práv Církve. Král sáhl k násilí: Svatého Jana, kterého již dříve nenáviděl proto, že mu nevyzradil, co se zpovídala jeho žena královna Žofi e, dal mučit a utopit ve Vltavě. Svatý Jan Nepomucký zemřel 20. března 1393. Svátek slaví 16. května. Svatý Jan Nepomucký je ochráncem Církve svaté i země České.
Socha svatého Františka z Assisi. Svatý František z Assisi založil řád Menších bratří. Zakusil na svém těle milosti utrpení ran ukřižovaného Ježíše Krista. Je však apoštolem křesťanské radosti, která, jako u všech svatých, pramení v dětské a naprosté odevzdanosti do vůle Boha – Otce, který „šatí lilie i polní kvítí.“ „Veleben buď, můj pane, za sestru Smrt,“ tak zpíval svatý František před svým odchodem do věčné radosti. Zemřel 4. října 1226.
Obraz svaté Marie Egyptské, poustevnice. Svatá Marie Egypstká odešla již v sedmnácti letech do pouště, kde v odříkání a modlitbách obětovala Pánu Bohu svůj dlouhý život. Je zobrazována v jeskyni na modlitbách před ukřižovaným Ježíšem. Svátek slaví 2. dubna.
Obraz Svatého Huberta, biskupa v Lutichu. Po smrti své manželky, opustil pohodlný život a stal se knězem, později neúnavně horlivým biskupem. Zemřel roku 727. Pozdější legenda spojuje jeho náhlé obrácení s událostí z lovu, kde viděl mezi parohy jelena zlatý kříž. To prý jej tak dojalo, že padl na kolena a zvolal: „Já jsem svými hříchy zavinil tvá muka na Kříži, Pane.“ Svátek slaví 3. listopadu.
Na epištolské straně je výjev, který představuje svatého Martina v zajetí při přechodu přes Alpy, kde je oloupen. V nebezpečí smrti káže lupičům o ukřižovaném Ježíši: „Slovo o kříži je pošetilostí pro ty, kteří hynou. Pro ty však, kteří docházejí spásy, je mocí Boží. Bůh nám ukázal svoji všemohoucí lásku tím, že Kristus Pán za nás zemřel, když my jsme byli hříšní. Následujte tedy, dítky, Boha a žijte v lásce jako i Kristus nás miloval.“ Kristus Pán, který předpověděl o svém kříži, že potáhne všechno k sobě, naplnil srdce lupičů láskou. Stali se učedníky ukřižovaného Ježíše.
Uprostřed je krásný obraz vnitřního života svatého Martina. Svůj život naplňoval neúnavnou láskou k bratřím pro Ježíše Krista. Sílu k této lásce čerpal v samotě s Bohem. Pod skalnatou strání na březích Loiry si postavil malou poustevnu. Půst, modlitba a sebepřemáhání jsou zdroje křesťanské lásky. Půst je znázorněn mrkví a melounem, sebepřemáhání důtkami. Modlitební kniha, rozpjaté ruce a ozářená tvář ukazují jeho spojení s Pánem Bohem. Umělec namaloval i odznaky biskupské moci – berlu a mitru. Naznačil tím, že jsou to chvíle oddechu s Pánem Bohem pro práci biskupa.
Svatý Linhart žil v 6. století ve Francii. Byl ze zámožné rodiny, odešel do samoty, vystavěl klášter a kostel Panny Marie. Odtud učil lidi důvěře v Pána Boha. Svého vlivu použil, aby pomáhal vězňům ze žaláře. I po jeho smrti na nebeskou přímluvu přinášeli vysvobození vězňové na jeho hrob okovy, ze kterých byli vysvobozeni. Je zobrazován jako ochránce domácích zvířat s okovy i jako představený kláštera. Svátek slaví 6. listopadu.
Svatý Florián zemřel mučednickou smrtí v Dolním Rakousku roku 304. Byl plukovníkem. Při pronásledování se statečně hlásil ke křesťanství, aby dodal odvahy těm, kteří jej znali jako věrného křesťana. Byl týrán a utopen. Je ctěn jako ochránce před požárem. Svátek slaví 4. května.
Svatý Isidor zemřel ve Španělsku. Pocházel z chudé zemědělské rodiny a celý život sloužil jako zemědělský dělník. Každý den ráno byl na mši svaté. Svou práci na poli posvěcoval celý den modlitbou. Svůjskromný život řídil slovy Ježíše Krista: „Hledejte nejprve království Boží.“ Je vzorem a ochráncem zemědělského stavu. Svátek slaví 4. dubna.
Svatý Vojtěch byl druhým biskupem pražským. Zemřel jako mučedník roku 997. Svátek slaví 23. dubna.
Svatá Apoléna byla umučena pro Ježíše Krista v Egyptě roku 248. Byly jí při mučení vyraženy zuby. Je zobrazena s kleštěmi a mučednickou palmou. Je vzývána o pomoc u Pána Boha v těžkých bolestech. Svátek má 9. února.
Svatá Barbora je zde zobrazena s mučednickou korunou a s kalichem, nad kterým je svatá Hostie. Je to znak její mocné přímluvy u Pána Boha, abychom nezemřeli bez posily Nejsvětější Svátosti Oltářní. Zemřela v Malé Asii roku 237. Svátek slaví 4. prosince.
Svatý Jeroným. Neuspokojen vědou, uměním a požitky mládí, odchází do pouště, kde se kázní a studiem připravuje na své poslání. V blízkosti jeskyně Narození Páně překládá Písmo Svaté do latinského jazyka. Byl neohroženým kazatelem. Známý je jeho výrok: „Umříti mohu, mlčeti nemohu.“ Je zobrazován se lvem, znakem pouště, s knihou Písma Svatého a troubou, znakem jeho pronikavého kázání o pokání. Zemřel roku 420. Svátek slaví 30. září.
Svatý Augustin. Pro hříchy a bludy mládí svého syna Augustina vymodlila jeho matka svatá Monika odpuštění u Ježíše Krista. Stal se svatým knězem a biskupem. Své vynikající nadání i vědění spojil s hlubokou vírou a vše pak posvětil svatostí života. „Ať vykládá posvátná tajemství věřícím, ať hájí svaté nauky, ať potírá hřích, ať zpytuje tajemství života i zániku, všude a vždy je velikánem.“ Je zobrazován jako biskup s plameným srdcem, znakem lásky. Zemřel roku 430. Svátek slaví 28. srpna.
Svatý Řehoř, papež. Jako vysoký státní úředník odchází do kláštera, odtud na nejvyšší post církve Kristovy. Byl to učenec ve vědách lidských i božských, vynikající umělec, zakladatel gregoriánského zpěvu, pokorný světec, který vynikal láskou k chudým. Jako první zavedl
pro papeže titul: Služebník služebníků Božích. Je papežem křesťanské lásky. Bývá znázorněn, jak prostírá stůl pro chudé. Tak i na našem reliefu. Zemřel roku 904. Svátek slaví 12. března.
Svatý Ambrož, císařský místodržící v Miláně byl ještě jako pohan, uveden křesťany na biskupský stolec. Za týden po křtu byl posvěcen na kněze a biskupa. Byl to hlasatel svatých pravd. Získal a pokřtil svatého Augustina. Byl vroucím ctitelem Panny Marie. Složil hymnus Te Deum laudamus. Bývá zobrazován s úlem, který je znakem i jeho neúnavné píle, kněžské horlivosti - sladkosti jha pravdy, které vkládal do myslí, i sladkosti jha přikázání, které vkládal do srdcí. Zemřel roku 397. Svátek slaví 7. prosince.
Oltář Panny Marie
Tento oltář v nynější podobě byl postaven roku 1763 ve slohu mezi barokem a rokokem jako oltář svatého Jana Nepomuckého. Svatý Jan byl v té době velmi ctěn pro svoji mučednickou smrt za svobodu Církve a zpovědního tajemství. Podle tehdejšího zvyku byla na oltář postavena rakev se sochou svatého Jana.
Lidově se však i potom tento oltář nazýval oltářem Panny Marie. Původně do roku 1732 byl na tomto místě oltář svaté panny Barbory, která byla ctěna mezi čtrnácti pomocníky jako patronka horníků, dělostřelců, zajatců a uvězněných. Zvláště však byla ctěna jako patronka dobré smrti.
Svatá Barbora byla svým otcem uvězněna v hradní věži, aby se nemohla stát křesťankou. Když se jí přece stala, byla svým otcem vydána na smrt a sťata. Zobrazuje se u hradní věže s mečem a mučednickou palmou a s Nejsvětější Svátostí Oltářní.
Z původního oltáře se zachovala jen část obrazu, která je nyní v horní výplni oltáře. Obraz pochází z doby renesance, asi 1400 až 1500. Roku 1732 byl oltář svaté panny Barbory přeměněn na oltář Panny Marie. Oltář Panny Marie stál na místě, kde je nyní kazatelna. Když
byla kazatelna postavena, byl oltářní obraz Panny Marie přemístěn na oltář svaté panny Barbory.
Obraz Panny Marie pochází asi z roku 1400. Je malován podle gotické předlohy Panny Marie Sněžné, takzvaného obrazu sv. Lukáše.
Na nejvyšším místě oltáře je kniha se sedmi pečetěmi a na ní Beránek. Je tu vyobrazen výjev ze Zjevení sv. Jana v kapitole 5 a 6. Zapečetěná kniha soudů Božích, které má Bůh se všemi národy, bude otevřena Beránkem, který vykoupil všechny národy.
Umělec chtěl na průčelní stěně zachovat původní absidu. Oltářní obrazy zaměnil: v horní výplni je Zasnoubení Panny Marie se svatým Josefem, uprostřed výjev ze života sv. Martina. Před tímto obrazem se modlil Cimbura na cestě z Pištína do Putimi, aby jeho „Divoká“ měla takového hřebečka jako má svatý Martin. Roku 1896 – dva roky před Cimburovou smrtí – byl tento oltář odstraněn a nahražen novým ve slohu klasicistním. V letech 1930 byla pak celá průčelní stěna zabílena. Roku 1947 při opravách kostela byl vrácen starý oltář na původní místo, odstraněn vápenný nános a celá oltářní freska obnovena v původním stavu.
Malba na průčelní stěně znázorňuje oltář ve slohu na přechodu baroka a rokoka. V hořejší výplni je obraz Zasnoubení Panny Marie. Svátek slaví 23. ledna. Na oltářním obraze je výjev, jak sv. Martin, ještě
pohan, připravující se na svatý křest, dal žebrákovi kus svého pláště. Pod obrazem je zachovalý starý nápis s chronogramem MDCCLVIII tj. 1759. Po stranách jsou obrazy postav sv. Antonína Paduánského a sv. Marie Magdaleny.
Svatostánek je zdařilou prací lidového umělce. Sochy andělů, kteří se klanějí Ježíši Kristu ve Svátosti, jsou ve slohu rokokovém a sochy andělů, které nesou svíce, jsou ve slohu starším barokním. Obojí cizího původu.
Stěny kněžiště jsou zdobeny lesenami, mají jonské hlavice zdobené mušlemi. Po obou stranách je vchod profi lovaného barokního ostění vyzdobeného mušlí nad vodorovným nadpražím. Po stranách oltáře jsou náhrobní kameny. Na straně pravé kámen pana faráře Maříka s chronogramem 1755 a nápisem: „Hle, zde leží Josef Mařík, farář v Chelčicích, prací unaven, pásl ovce Kristovy 8 let. Kdo to čteš, za něho se pomodli.“ Na protějším kamenu je vyšlapaný znak a část nápisu: „… tuto leží urozená paní Teodora Praxeda tuniec z Pobeizovitz …“
Na klenbě ve třech kartuších jsou výjevy ze života svatého Martina:
Na vítězném oblouku kněžiště se nachází znak rodu Buquoiú, kterým po bitvě na Bílé Hoře připadlo panství Libějovice. Buquoiové byli velkými dobrodinci zdejšího kostela. Za jejich pomoci byl přestavěn do dnešní podoby. Myšlenka, kterou chtěl umělec v hlavním oltáři vyjádřit, je velmi vhodná pro oltář se svatostánkem, ve kterém je Ježíš Kristus - Pán mezi námi. Jsou zde znázorněny postavy svatých, kteří různým způsobem hledali a nalezli Krista Pána.
Svatý Martin, pohan a voják, pod železným krunýřem nesl neklid po pravém Bohu. Srdcem nalezl Ježíše Krista v bratřích, v lidech, v bližních. Hluboce mu utkvěla slova věčného Soudce: „Co jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“ Jednou daroval žebrákovi svůj plášť a příští noc se mu ukázal Ježíš Kristus oděn jeho vojenským pláštěm a pravil: „Tímto rouchem mne oděl Martin.“ Krista Pána nalezeného v bratřích a oděného jeho pláštěm miloval po celý život. Svatý Martin pracoval jako kněz a biskup a Ježíši Kristu sloužil skrze spolubratry. Ku příležitosti jeho svátku slaví celá naše farnost 11. listopadu chelčické posvícení.
Svatý Antonín Paduánský. Pocházel ze zámožné rodiny. Hledal Krista v chudobě, poslušnosti a čistotě řeholního života. Poslechl hlasu: „Jdi, prodej co máš, rozdej chudým a potom přijď a následuj mne.“ Po dlouhém hledání a tápání nalezl Ježíše chudého u svatého Františka z Assisi v jeho řádě. Chudému Ježíši Kristu sloužil a obětoval veliké bohatství svého nadání i vzdělání, obětoval bohatou výmluvnost. Ty, které odváděla od Ježíše Krista přílišná starost o to, co by jedli a pili a čím by se odívali, hlásal: „Hledejte nejprve království Boží a jeho spravedlnost.“
Svatý Antonín toužil obejmout Božské dítě. Bývá zobrazován, jak chová Ježíška, nebo jak otevírá svou náruč Jezulátku. Na našem oltáři chudému Kristu Pánu ve svatostánku přináší své bohatství: čisté srdce (lilie) a své vzdělání a učenost (kniha). Svátek slaví 13. června.
Svatá Maria Magdalena. Neklidem svého hříšného srdce nalezla Ježíše Krista milosrdného. Její místo bylo u jeho nohou. Slzami omývala jeho nohy a líbala. Nalezla Ježíše Krista učícího o Boží lásce, kterou miloval hříšníky. Nalezla Krista Pána, když za nás na kříži umíral. Objímala jeho nohy, které byly za hříchy probodené. Hledala Krista u hrobu. „Koho hledáš,“ tázal se jí Kristus Pán, kterého nepoznala. Ona mu pravila: „Vzal-lis Pána, řekni, já si ho odnesu.“ Toho, kterého nalezla, chtěla stále míti. Nyní spěchá – šat jí vlaje – s alabastrovou nádobou drahé masti z pravého nardu, aby klekla k nohám milosrdného Pána a klaněla se živému Bohu. Svátek má 22. července, kdy společně s ní slavíme chelčickou pouť, neboť nedaleko na Lázni je kaple sv. Máří Magdaleny.